Znala ji z dětství, tu omamnou vůni, která halí mysl do závoje magického snění. Nenápadné bílé kvítky, které v lesích tvoří rozsáhlé koberce, jí připomínají vůni v peřinách, kde její babička nejspíš mařinku skrývala v jednom z polštářů. Stačilo přivonět a svět se v tu chvíli změnil.
Její muž se dnes vrací z náročné služební cesty. Celý pracovní týden se neviděli a snad i proto byla jejich vášeň stále živá. Toužili po sobě jako už dlouho ne.
Děti už byly sice dospělé a samostatné, ale bydleli v jednom domě. A ten dům mají teď jen pro sebe. Postavila vodu na čaj, zapálila svíčky na stole a došla na zahradu pro čerstvou mátu. Stihne vyvenčit psa ještě dřív, než se setmí. Když se vracela, konvice na plotně už pískala. Opláchla mátu a zalila ji vroucí vodou. Silná vůně máty ji okamžitě probrala ze zamyšlení. S medem bude chutnat skvěle.
A k tomu ten modrý úplněk, který už teď začíná svítit do oken. V myšlenkách byla už ve vášnivém objetí se svým mužem, který se tou dobou už přibližoval k domovu. Ještě v klidu stihne sprchu, zapálí kadidlo v ložnici a rozsvítí lampičku. Ložnice se v ten moment mění v klidnou svatyni, vzduchem se vznáší hutná vůně kadidla a světla je taky tak akorát.
Zapomněla ještě na hudbu. Měla ráda, když jí tělem zněla tvrdá rocková hudba, ale tu dnes zavrhla. Dnes to chce něco speciálního. Listovala play listem, až konečně našla to pravé od Filipa Lackoviče. Ložnicí se rozezněl hluboký, epický rituální rytmus pohanských bubnů doprovázený táhlým kvílením fléten. Teď už byla spokojená.
Přišel už osprchovaný.
Z jeho očí četla, že ji fakt hodně chce a chvíli to vypadalo, že na předehru se dnes asi ani nedostane. Jenže ona plánovala zažít dlouhý tanec těl, protože dnes je výjimečná noc modrého úplňku, dnes se otevře brána té nejposvátnější síle, která byla lidstvu dána. No co už, od čeho jiného jsou tu zapomenuté rituály.
Vedle postele měla několik lahviček s bylinnými oleji. Hnědé lahvičky ze skla, které dříve měli v každé lékárně, pečlivě popsané, aby nedošlo k jejich popletení. Tuhle jednu by ale poznala mezi všemi jinými. Mařinkový olej s tajnou přísadou voněl po seně a vanilce a za normálních okolností by se po něm krásně usínalo. Jenže ta její tajná přísada způsobí, že dnes se jen tak rychle usínat nebude.
Naklonil se nad ní, políbil ji s divokostí a když se jejich oči setkaly, byla tam ta stejná jiskra vášně a lásky, jako když se před 22 lety viděli poprvé.
Mezi jejich přáteli bylo už jen mizivé množství párů, které by spolu byly tak dlouho, a ještě méně těch, kterým sexuální život fungoval i po tolika letech manželství – taková byla doba. Oni dva taky prošli krizemi, těžkostmi, a někdy tak velkými, že by to mnohé rozdělilo.
Jenže ten oheň, který jeden v druhém probouzeli, byl tím důvodem, že jsou spolu i teď. Znovu ve své ložnici a místo toho, aby každý civěl do mobilu, dívají se jeden druhému do očí při úplňkové noci, která láká k magickému tanci.
Položila ho na záda a políbila. Z lahvičky nalila do dlaně olej s mařinkou, rozetřela ho v dlaních a nejdříve k němu přivoněla.
“Tohle se ti bude líbit, lásko.”
Když se dotýkala jeho spánků, dívala se mu do přivírajících se očí. Ložnice se naplnila těžkou a omamnou vůní z posvátného lesa a mísila se s vůní kadidla a měsíc byl němým svědkem jejich tajemství. Ta vůně je odpojila od okolního světa, od práce, od starostí. Teď byli jen oni dva a tenhle okamžik. Napětí v jeho těle povolilo pod lehkým sedativním vlivem oleje.
Když mu natírala krk, přitlačila a zmáčkla. Zaklonil hlavu, přivřel oči a vydechl. A když potírala i jeho hrudník a ruce, přitiskl ji ještě více na své tělo. Zavřela oči a zaklonila hlavu. Hluboce vydechla a znovu se mu podívala do očí.
Pohladila ho po tváři, políbila a nechala se položit na záda. Vzala znovu tu kouzelnou bylinu a nalila ji na svůj hrudník. Oplatil jí doteky, sjel až na podbřišek a pak jí masíroval ňadra a krk. Afrodiziakum si razilo cestu krevním řečištěm a zaplavilo každou buňku. Její tělo povolilo pod jeho dotekem a krev v ní divoce vřela. Stiskl jí pevně krk. Zaklonila hlavu a přivřela oči. Celý svět přestal existovat, zase byli jen oni dva.
Usmála se a ještě víc zaklonila hlavu – to byl signál pro něj. Stiskl silněji, až se jí zatmělo před očima. Pevně mu stiskla ruku, kterou jí svíral, a on do ní vstoupil.
Když pak povolil sevření, ona s rozkoší vydechla…
Jen sami dva a modrý úplněk. Šeptla: „Nezapomeň si něco přát.“
© 2026 Zapomenuté rituály. Všechna práva vyhrazena. Tento text je duševním vlastnictvím autorky a je chráněn autorským zákonem. Jakékoli šíření, kopírování nebo komerční využití bez výslovného souhlasu je zakázáno. Text je součástí připravovaného knižního díla.
